Blog 2, život na japonských kolejích

Jak to funguje na kolejích?

Dnes budu psát o tom, jak se mi tu žije v místní věznici  koleji pro zahraniční studenty. Ano, vím, že vás to nezajímá, ale já se potřebuje podělit! Podle mého psychologa je to důležité pro můj osobní rozvoj.


宇都宮大学国際交流会館 aneb koleje pro zahraniční studenty.

宇都宮大学国際交流会館 aneb koleje pro zahraniční studenty.

Tak nejdřív sprcha. To je něco, co mě pěkně prudí. Na kolejích jsou totiž dva typy pokojů, jedny se sprchou a druhé bez. Ty bez sprchy, mají místo ní kuchyňku, ale je to pěkný podraz, protože kuchyňka se skládá z plynového vařiče a skříňky. Navíc neumím vařit, takže svoji „kuchyňku“ využívám ke kulinářským veledílům jako je vejce na tvrdo, instantní polívka, nebo když se cítím hodně kreativně tak si připravím vejce na měkko.

2014-12-07 16.45.58

Kuchyňka na mém pokoji, o které si může Polreich jen nechat zdát.

Zpět ale k lamentování o sprše. Používám sprchu co je na chodbě. Každé použití této sprchy stojí 100 jenů a trvá 15 minut. To mi ze začátku připadalo zbytečně dlouho, ale teď ji drtím do poslední vteřiny! Když už v ní topím své cenné penízky, tak ji musím řádně využívat. Dlouhý sprchovací čas trávím trénováním na karaoke, hecováním se, jak dlouho ustojím na jedné noze, také hodně času věnuji filozofickým teoriím, debatám se sprchovou hlavicí a tak dále. Jedinou výhodou tohoto pokojového „no shower“ systému je to, že když mám uklízecí službu, tak je mojí povinností uklidit chodbu a veřejnou sprchu. Zatímco lidé, co mají sprchu na pokoji, tak uklízejí chodbu a veřejnou kuchyňku. No a místní veřejná kuchyňka je pravděpodobně zhmotněná noční můra všech hygieniků. Jsem rád, že do ní nemusím páchnout, natož ji uklízet.

Zde pravidelně provádím očistu.

Zde pravidelně provádím očistu.

Mimochodem, na mojí části kolejí, což je 1. patro, blok C, jsme jen dva, to znamená, že se v úklidu střídáme ob týden. (Teda já se střídám ob týden. Sousedící miniaturní Číňánek vážící asi 30 kg, jménem Kuma (Medvěd), i přes poměrně pohodovou povahu, uklízení moc neholduje.). Naproti tomu v ostatních patrech je lidí na jednu úklidovou službu třeba šest, takže to trvá, než se prostřídají. Oproti tomu tam mají většinou o dost drsnější bordel. Úklidová služba je sice míněna dobře, ale spousta zde bydlících studentů na ni z vysoka hází bobek. A naše paní kolejbába (okej, spíš asi kolejslečna) Honda-san, proti takovýmto vzpurným živlům bojuje pomocí vylepování papírů na nástěnce, které hlásají, že je potřeba po sobě utírat kaluže vody a vynášet odpadky, pokud by se tak totiž nedělo, ostatním studentům by to mohlo činit „potíže“. Vzpurné živly si ovšem z toho, že přidělávají ostatním „potíže“, nedělají těžkou hlavu a ignorují všemožně vybarvičkované a naformátované vzkazy na nástěnce vesele dál. Česko nebo Japonsko, lidi bydlící na kolejích jsou všude stejní.

Veřejná kuchyňka. V uklizeném stavu.

Veřejná kuchyňka. V uklizeném stavu.

2015-01-16 21.18.57

Koš ve veřejné kuchyňce. V nevyneseném stavu.

Co tady máme dál? Pokoje jsou malé, ale za to jsme na nich po jednom, takže pro mě docela příjemná věc. V zimě je tu dost kosa, protože jak je známo Japonci považují zateplování domů za přežitek a topení nefandí, takže jakmile vypnu klimatizaci (kouzelnou bedýnku, foukající jak teplý tak studený vzduch), tak teplíčko zmizí rychleji než zlevněné mléko v Kauflandu. Jenže mít zapnutou klimatizaci furt taky není dobrý nápad, protože mi připadá, že se z ní valí kvanta prachu a musím každý druhý den vysávat. Na pokoji mám i vlastní ledničku, mikrovlnku, záchod, velký pracovní stůl se židlí a postel. Po asi dvou týdnech, se mi podařilo si objednat a zprovoznit i internet, takže momentálně mi tu nic nechybí. Možná tak whirpool vana, a plazmová televize. Hmm, možná příští semestr.

Pohled z mého pokoje směrem ke dveřím na chodbu. :D

Pohled z mého pokoje směrem ke dveřím na chodbu.

Moje koupelna. Tady se maluju a tak.

Moje koupelna. Tady se maluju a tak… wow, kdo je ten sexy samec v zrcadle?

Moje ložnice, pracovna, obývací pokoj a jídelna. Po pravé straně můžeme vidět dveře na záchod.

Moje ložnice, pracovna, obývací pokoj a jídelna. Po pravé straně můžeme vidět dveře na záchod.

Jináč, koleje mají pět pater a od trojky nahoru bydlí výlučně děvčata. Koluje tu historka, že důvodem pro tohle separé, byl nějaký roztoužený frajer, který vlezl balkónem v prvním patře do pokoje a chystal se osahávat spící slečnu. Ke svému překvapení, ale zjistil, že osahávaná slečna, není žádná slečna, nýbrž mladík a tak se s ním vetřelec pustil do křížku. Po pravděpodobně urputném souboji vyskočil osahávač oknem a zmizel do tmy. Od té doby je místní politika ubytovávat děvčata do vyšších pater, kam na ně nenechavá ruka nedosáhne. Z této historky jsem se poučil, a pro jistotu si vždy před spaním kontroluji, jestli je zamčený balkón. Nenechám se tady přece zneuctít!

Výhled z mého pokoje. V listopadu.

Výhled z mého pokoje. V listopadu.

Na kolejích se ještě nachází společenská místnost. Tam chodíme čučet na bednu. Ta mi ale nijak neučarovala, většinou v ní je nepřetržitý proud reklam, místy přerušovaný zábavními pořady (zábavných je z nich asi tak 10%, ale možná je na vině má chabá znalost japonštiny), pořady o jídle, zprávami a občasně nějakou pěveckou šou. Objevují se i japonské doramy. Ty kvalitnější ale zrovna v televizi nedávají a já postupně zpochybňuji jejich existenci. Jo, někdy se pořadům v televizi zasměju, ale spíš to beru jako procvičování japonštiny s bonusovým klimatizováním se zdarma. Někdy tu hrajeme i na nintendu nebo si čteme mangu z malé knihovničky. Společenská místnost taky slouží pro pořádání různých párty, oslav a shromáždění, což vysvětluje takové množství skvrn od vína a spoustu různých druhů křupek zašlapaných do koberce.

Společenská místnost. Dějiště mnoha mých porážek v Mario Kart.

Společenská místnost. Dějiště mnoha mých porážek v Mario Kart.

Koleje mají dost volný režim, nikdo nás tu nehlídá a můžeme si odcházet a vracet se, kdy se nám zachce. Nesmíme tu mít na přespávání návštěvy, ale jelikož Hondě-san končí směna vždy ve čtyři hodiny, tak její šance všimnout si nějaké návštěvy je mizivá. Samozřejmě věřím tomu, že pokud by tu někdo měl někoho na návštěvě delší dobu, tak ho někdo práskne a mohl by být problém, jinak je to cajk.

Kolejní chodba. Zajímavé, že? Já vím, že ne.

Kolejní chodba. Zajímavé, že? Já vím, že ne. Nelžete mi!

A co lidi žijící na kolejích pro zahraniční studenty? Sám si je dělím do čtyř kategorií. První jsou ti, se kterými můžu mluvit česky, tedy mí tři spolužáci z Palackého. Letos je nás tu pravděpodobně rekordní počet, tři jsme tu jako nikkenseiové a čtvrtá je slovenská spolužačka z vyššího ročníku, která tu je přes klasickou meziškolní výměnu. Další kategorií jsou neasijští studenti. Momentálně to znamená, tři Němci, holka z Čile, Američanka z Havaje a Italka. Třetí kategorií jsou Číňani (počítám sem i lidi z Hongkongu a Taiwanu, i když se někdy odlišují). Těch je tu hrozně moc a většinou si vystačí sami. Hrají si na svém vlastním písečku, mluví si spolu čínsky a celkově tu prostě mají svoji malou Čínu. No a poslední jsou ostatní asijští studenti, pár Korejců, Thajci, Vietnamci, Malajci atd. Jsou tu i studenti, kteří nikdy nevycházejí ze svých pokojů a potkávám je jen zřídka, odborně zvaní fantómové. Jsou to většinou zahraniční studenti, kteří v Japonsku po více let studují obory jako IT, ekonomiku, techniku atd. Nemají asi moc choutky a ani čas se bratříčkovat s ostatními. Jak je vidět, je tu slušný mix a to se mi docela líbí. Jsem zvědavý, takže od různých lidí tahám informace, jak to vypadá u nich, co mají za zvyky, co se u nich jí, jaké sporty provozují, a prostě jim všeobecně lezu na nervy. Pár lidí tu samozřejmě leze na nervy i mně (ano, mluvím na tebe ty šmejde, co si po sobě neuklízíš kaluže vody u sprchy! Až tě chytím, tak s tebou tu podlahu vytřu do sucha!), ale takový už je hold život mezi lidmi různých kultur. Jednou se mi podařilo zapomenout si peněženku na podlaze v šatně a objevila se až za týden na policejní stanici. Samozřejmě bez peněz, ale jsem hrozně rád, že v ní zůstaly doklady a karty. Taky mi někam zmizely moje frajerské rukavice a od ostatních studentů jsem slyšel, že se jim taky sem tam něco vypaří. Takže dokonce i v Japonsku se krade, ale hlavně mezi cizinci. :/

V tomhle si peru prádlo. Stojí to 100 jenů a je to na prd. V Japonsku pračky nepoužívají teplou vodu, takže mám pocit, že to moc nepere. Taky mi to trhá lem na trenkách. A sušička, která je nad pračkou nic nesuší nýbrž prádlo jen mírně zahřeje a pak jej převaluje. Divné.

V tomhle si peru prádlo. Stojí to 100 jenů a je to na prd. V Japonsku pračky nepoužívají teplou vodu, takže mám pocit, že to moc nepere. Taky mi to trhá lem na trenkách. A sušička, která je nad pračkou nic nesuší nýbrž prádlo jen mírně zahřeje a pak jej převaluje. Divné.

Když to všechno shrnu, život na japonských kolejích má proti těm českým své výhody i nevýhody. Pro mě, ale většinu negativ zastiňuje fakt, že mám pokoj sám pro sebe. V textu sice vypichuji všechno, co mi vadí, ale ve výsledku si to tu musím pochválit.  🙂

 

2 comments

  1. Ami-chan · Leden 16, 2015

    máš libový hlody :DDDD

  2. Majda · Leden 16, 2015

    No tak přeci ještě píšeš.. tedy, četla jsem tvůj minulý blog a pak jsem to postupně vzdávala (dobře, zapomněla jsem) Ale cosi mně přimělo se podívat, jestli jsi náhodou něco nepřipsal (asi ubíjející nuda) A s velkou radostí jsem zjistila, že teď se můžu bavit nad tvým psaním tady. Protože- jo, zase jsem se smála, stejně jako vždy… Kam na ty hlášky chodíš je mi záhadou, ale podat život na japonské koleji se vším všudy takhle, to chce talent 😀 Každopádně, jdu si přečíst i zbytek, abych byla trochu v obraze. 🙂
    BTW: Aktivity ve sprše? 😀 😀 Really?

Comments are closed.